Čínský jazyk - 中文

Čínský jazyk

Úvod

            Čínský jazyk je jazykem čínského národa (Chan-cu), úředním jazykem ČLR a na Tchaj-wanu a jedním z úředních jazyků Singapuru. Je též jedním ze šesti úředních jazyků OSN. Počet mluvčích je približně 1,2 miliardy[1].

            Současný „spisovný“, lépe řečeno národní společný jazyk, se nazývá v ČLR pchu-tchung-chua (obecný jazyk)a na Tchaj-wanu kuo-jü (státní/národní jazyk).

Genealogická a typologická klasifikace（谱系分类和类型分类）

            Z hlediska genealogické (genetické) klasifikace patří čínština podle názoru většiny jazykovědců do sinotibetské jazykové rodiny (viz obr. 1).

Obr. 1  Sinotibetské jazyky

            Z hlediska typologické klasifikace podle E. Sapira je čínský jazyk podle gramatické techniky jazykem izolujícím (词根语), podle způsobu syntetizace jazykem analytickým (分析语). Ve Skaličkově systému je čínština řazena mezi jazyky polysyntetické (多式综合语).

Lexika, morfologie a syntax（词汇、形态和句法）

            V slovní zásobě je mnoho jednoslabičných slov. Ve většině víceslabičných slov je slabika nejmenší významovou jednotkou – morfémem (morfém = 语素). Cizí slova přebírala čínština v malé míře od okolních národů, dále z indických jazyků (buddhistické termíny) a v moderní době z evropských jazyků, v současnosti hlavně z angličtiny. Cizí slova tvoří pouze malé procento slovní zásoby. Čínština dává přednost tvoření kalků[2] před přímím přebíráním slov.

            Kromě slovních druhů běžných v evropských jazycích existuje v čínštine ještě tzv. numerativ (量词), ktorý se klade mezi číslovku a substantivum. Slova se neohýbají (不变格, 不变位) a substantiva ani zájmena nemají kategorii rodu. Základní slovosled je SVO (subjekt-verbum-objekt). Důležitou roli mají koncové větné částice (ma, pa, ne, a atd.)

Vývojová období čínštiny

            Podle profesora Wang Liho:

• archaická (starověká) čínština – šang-ku chan-jü (polovina 2. tisíciletí před n. l. až 3.-4. století n. l.)
• stará (středověká) čínština – čung-ku chan-jü (4. století až 12.-13. století)
• nová (novověká) čínština – ťin-taj chan-jü (12. – 19. století)
• současná čínština – sien-taj chan-jü (od Květnového hnutí 1919 dodnes)

Čínské dialekty

            Severní dialekty (přes 70 % Chanů):

·       severní dialekty v užším slova smyslu (pej-fang fang-jen, pej-fang kuan-chua) severozápadní dialekty (si-pej fang-jen, si-pej kuan-chua)

·       jihozápadní dialekty (si-nan fang-jen, si-nan kuan-chua)

·       dialekty na dolním toku řeky Čchang-ťiang (sia-ťiang kuan-chua)

Jižní dialekty:

·       dialekty Wu

·       dialekty Siang

·       dialekty Kan

·       dialekty Kche-ťia (Hakka)

·       dialekty Jüe

·       dialekty Min: Min-pej, Min-nan

            Největší rozdíly mezi dialekty jsou ve fonetice, menší už v lexice a relativně nejméně sa liší gramaticky.

Písmo

            Čínské znakové písmo patří k ideografickému typu, protože čínské znaky označují významové jednotky jazyka (tj. „myšlenky“ – ideje – a ne zvuky). Tyto významové jednotky jsou buď slova (logos) nebo morfémy a navíc každá z nich je slabikou (sylaba), proto můžeme toto ideografické písmo přesněji označit jako sylabologo-morfemografické.

            Grafické styly (dukty):

• nápisy na věštebných destičkách (ťia-ku-wen), 14.-11. století před n. l.
• nápisy na bronzech (ťin-wen), konec Šangů až období Západních Čou
• velké pečetní písmo (ta-čuan)
• malé pečetní písmo (siao-čuan)
• úřednické písmo (li-šu)
• vzorové písmo (kchaj-šu), od konce dynastie Chan dodnes
• běžné písmo (sing-šu)
• kurzívní písmo (cchao-šu)

            6 kategorií znaků podle Sü Šenova slovníku Šuo-wen ťie-c’ (Výklad jednoduchých a rozbor zložených znaků):

• zobrazující (siang-sing c’): 日，月，馬，山，木
• ukazující (č’-š’ c’): 上，下，一，二，三
• naznačující (chuej-i c’): 好，休
• vypůjčené (ťia-ťie c’): 足
• ideofonografické (sing-šeng c’): 清，請，情，晴
• transfigurované (čuan-ču c’): 老 - 考

            Většina znaků patří mezi ideofonografické. Tyto znaky lze rozdělit na dvě části: radikál (部首, významová část) a fonetikum (fonetická část). V tradičních slovnících jsou znaky řazeny podle radikálů uspořádaných podle počtu tahů (笔画).

            V roce 1954 vznikl Čínský výbor pro reformu písma. Jeho úkolem bylo zjednodušení znaků. První soubor zjednodušených znaků byl vydán postupně v letech 1956-1959. V roce 1964 byl pak uveřejněn celkový seznam zjednodušených znaků. Návrh druhého souboru zjednodušených znaků uveřejněný v roce 1977 se setkal s kritikou, proto byl stažen.

            První systematické přepisy čínštiny do latinky vytvářeli evropští misionáři na počátku 17. století. Od konce 19. století začeli také Číňané vytvářet fonetická písma pro svůj jazyk. V roce 1913 vznikla tzv. transkripční abeceda ču-jin c’-mu, která graficky vycházela z čínských znaků. V roce 1926 vznikla kuo-jü luo-ma-c’ (romanizační abeceda pro národní jazyk), která byla založena na latince. Čínští a sovětští vědci v roce 1931 vypracovali latinskou abecedu la-ting-chua sin wen-c’ (nové latinizované písmo).

            V roce 1958 byl v ČLR schválen chan-jü pchin-jin fang-an (Hanyu Pinyin Fang’an, Návrh hláskového písma čínského jazyka; zkráceně chan-jü pchin-jin nebo prostě pchin-jin). Roku 1982 byl pchin-jin uznán jako mezinárodný standard pro přepis spisovné čínštiny (pchu-tchung-chua) v jazycích užívajících latinku (ISO 7098).

Některé jazykovědné termíny

aglutinační/aglutinující jazyk  黏着语（亦 为“粘着语”）

analytický jazyk  分析语

austroasijské jazyky  南亚语系

austronézské jazyky  南岛语系

barmské jazyky  缅语支

bodo-garoské (barské) jazyky  巴语支

flektivní/flexivní jazyk  屈折语

genealogická klasifikace jazyků 语言的谱  系分类

izolační (izolující) jazyk  词根语

jazyková podskupina  语群

jazyková rodina  语系

jazyková skupina  语支

jazyková větev  语族

karenské jazyky  克伦语

polysyntetický jazyk  多式综合语

syntetický jazyk  综合语

thajské jazyky台语系（侗台语系，壮侗   语系，相当于大陆所称的“壮侗语           族”čuangsko-tungské jazyky）

typologická klasifikace jazyků  语言的类   型分类

Použitá literatura

KRUPA, Viktor – GENZOR, Jozef: Jazyky sveta v priestore a čase. Bratislava : VEDA, 1996. 356 s. ISBN 80-224-0459-4. Čínsky jazyk, s. 206-212.

KRUPA, Viktor – GENZOR, Jozef: Písma sveta. Bratislava : Obzor, 1989. 360 s. ISBN 80-215-0011-5. Čínske písmo, s. 280-292.

The New Encyclopaedia Britannica. 15th ed. Chicago : Encyclopaedia Britannica, 2003. Languages of the World – Sino-Tibetan Languages, Macropaedia, vol. 22, pp.704-713.

TŘÍSKOVÁ, Hana [edit.]: Transkripce čínštiny : Sborník statí. Praha : Česko-čínská společnost, 1999. xvi, 104 s. ISBN 80-902515-2-8.

VOCHALA, Jaromír – HRDLIČKOVÁ, Věna: Úvod do studia sinologie : Část filologická. 1.vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1985. 265 s.

---

[1] KRUPA – GENZOR: Jazyky sveta v priestore a čase. 1996.

[2] Kalk (直译语) = pojmenování utvořené podle cizího vzoru, např. tchie-lu podle franc. chemin (cesta) de fer (železo).

《琅琊榜》为什么这么受欢迎

我是很多年不看国产的电视剧了，电影这十几年来大概也就看多几部。看那些电视剧不光是浪费时间，也就是浪费我的生命，而且真心觉得侮辱了自己智商。所以当 朋友陆续向我推荐《琅琊榜》播出时，我也没有太在意。但是终究没能招架住各方的“指令”和网上不断的好评。终于在电视播完后，开始网上“补课”。一发不可 收。只能说好在不算很长，不然，连续的熬夜实在受不了。

            吸引我的不光是精美的画面、演员们高超的演技——主要演员各个都很棒，不光是胡歌，虽然他最帅 :)，最吸引我的，我想还是剧中所表达的精神和血性，这是也是当今中国最最缺少的。
            儒家的思想在宋朝以后，给中国、中国人的思想带来的坏处远远多于好处。“礼”已经流于形式，加之佛教的兴起，中国人的“血性”——舍生取义的精神荡然无存。荆轲所代表的战国精神已经成为了古老的传说。如今更是把投机取巧看作是“有本事”，梅长苏如果活在当代，大概会被看做是“傻子”吧。中国向来不缺聪明人，但是有自己原则的人很少，无论对自己是否有利都坚持原则的“傻子”就更少了。梅长苏的成功，并不仅仅是靠他的智谋，如果没有言侯、蒙挚等人的帮助他再聪明也不可能成功。而那些人帮他并是为了获得权位和财富，他们本来就有权、有钱帮他反而可能会失去这些。梅长苏只是唤醒了他们的“良心”和“道义”。这部电视剧就像黑暗中的一个小小蜡烛，虽然光芒微弱，而且随时可能被吹灭，但是它点燃了许多人心中的希望。
            有人说它是男版的《甄环传》，我觉得这种比喻很不恰当。说实话，也不知道为什么会有人喜欢《甄环传》，它把好人变成了坏人，压制人的良知，宣扬“恶”。虽然都是权谋，但《琅琊榜》是宣扬的是光明坦白的人格，为的是国家政治的清明，闪耀的是武德的光芒。除了权谋，这两部电视剧没有其他的共同点。《琅琊榜》所展现的、所宣扬的精神，可以说是对当今社会风气的逆袭。真心希望类似的作品更多些。

2015年12月4日

于布拉迪斯拉发

P.S.  顺便给导演提个醒，如果续集里真的没有胡歌的梅长苏，我就拒看。
再多说一句，我觉得胡歌最适合演古装剧了，古装绝对是第一，而且没有人比他更适合演梅长苏了。他的《伪装者》我只看了第一集就不想再看了，觉得梅长苏穿现代的衣服好别扭 :)

    

欧洲现在纠结的一个问题是：移民和难民的区别在哪里？

欧洲现在纠结的一个问题是：移民和难民的区别在哪里？

在政治辩论中，有些人称之为“移民危机”，以此强调欧洲有权利选择谁能够进入欧洲；而其他人则用“难民危机”来暗示欧洲有人道主义（和国际法）义务接收他们。

成千上万人从叙利亚、阿富汗及其它地区涌入欧洲，这正在演变成一场危机，对此不会有人持异议。但关于如何解决这场危机却产生了分歧：我们到底应该欢迎还是阻止他们入境？

分歧是如此的严重，以至于双方甚至还没有就如何称呼这些人达成一致。对于同情者来说，他们是难民；但在希望将他们拒之门外的人看来，他们则是移民。

谁对谁错？答案很复杂。生活在发达国家的人往往认为，一个人选择离开母国和被迫逃离母国有本质区别。但就这些人本身而言，区别并没有那么明晰.

“移民”：从泛指演变为专指为工作目的而移民的人群

当人们离开一个国家前往另外一个国家时，这种行为被称作“移民”（migration）——无论出于什么理由。但令人困惑的是，联合国及大多数移民专家认为，并不是所有参与移民（migration）的人都算是移民（migrant）。

事实上，“移民”指的是那些主动选择离开母国的人，而不是被迫离开。《联合国移民权利公约》（The UN Convention on the Rights of Migrants）是这样表述的：

“‘移民’指所有凭借个人意志选择移民的人。他们做出这一决定是出于个人考虑，而不是外力影响。”

但“移民”的内涵——特别是当我们把它放到政治争议中考量时——甚至更加狭窄。一个人可以为了许多理由选择离开母国：为了赚更多钱、为了和同样移民了的家人生活在一起、为了和住在国外的伴侣团聚。根据联合国的定义，这些人都算是移民。但政治家讨论移民时几乎只涵盖经济移民：那些去其他国家工作的人。

这个问题如此关键是有原因的。几乎所有人（除了那些开放国境的支持者）都相信国家有权决定谁能够进入本国工作。许多人相信国家做出决定时应该足够谨慎，因为外来人口会抢占本国居民的工作机会，或改变本国的文化。所以当许多政治家谈及“移民”的时候，他们的潜台词是：我们怎样才能更好地控制、选择谁能够来到这里？

“难民”：官方认定的被迫逃离的人群

从法律的角度来说，“移民”是泛指，而“难民”则非常具体。1951年通过的《日内瓦公约》是国际难民系统的基石，它将难民定义为那些因为“宗族、宗教信仰、国籍、社会组织或政治组织成员身份”而遭到迫害、不得不离开母国的人。

这个定义适用于许多因为战乱逃离家乡的人，但不是全部。这个定义也绝对不适用于那些因为自然灾害移民他国的人。

另外，只有在被某一官方组织（无论一国还是联合国高级难民事务专员办事处）授予“难民”身份后才正式算难民。你可以把它当作类似“公民”、“永久居民”的官方名称，除非你有官方文件，否则不能自称难民。

这的确让人困惑。那些在黎巴嫩、约旦、土耳其为逃离叙利亚内战的人群设立的营地被称作难民营，那些人被认为是难民。但当某人在未经单独许可的情况下离开难民营前往欧洲，或从叙利亚直接前往欧洲时，理论上来说，并不算难民。

进入欧洲的人，到底是移民还是难民？

在政治辩论中，这个微妙的区别通常被忽略不计。有些人称之为“移民危机”，以此强调欧洲有权利选择谁能够进入欧洲，而其他人则用“难民危机”来暗示欧洲有人道主义（和国际法）义务接收他们。有时他们称之为“叙利亚难民危机”，以此强调这些人逃离了目前地球上最恶劣的内战，而这一称呼会导致错误的印象，那就是所有试图进入欧洲的人都是叙利亚人。

媒体也坚持使用“难民危机”一词。今年8月，半岛电视台宣布它不会再使用“地中海移民危机”这个词，而用“难民危机”取而代之。7.2万人在Change.org上签名请愿，要求BBC“用难民危机这个准确的词汇替代移民危机”。

这些声明看上去明确直接：那些人是难民，这是一个难民危机，任何对这一定义有异议的人都是想要关闭国境的右翼分子。但事实上，这件事真的没有那么简单。

判断进入欧洲的人到底是移民还是难民，第一个困难是，他们的情况并不完全相同。除了那些因为受到迫害离开母国的人之外，还有为了获得更好的生活而离开母国的人。

也许人口走私网络已经意识到，不少人为了逃避迫害不顾一切地想要离开自己的国家，为此他们不惜重金。一旦人贩子建立逃离路线，他们也愿意为那些不那么紧急的人降低价钱。

也许那些被迫移民的人能自己想办法（比如用智能手机）找到想要前往的国家。一旦他们受到该国欢迎，来自其他国家的人会群起效仿。

所以实际的情况是，国家不仅仅在分辨难民与移民，也在试图将这两个群体分开，留下难民，赶走移民。

事实上，多数——如果不能说大多数——前往欧洲的人都来自叙利亚、阿富汗和伊拉克。他们被迫离开战乱的祖国，前往欧盟，盼望得到合法的难民身份。

从法律上来说，试图取得难民身份的人被称作寻求庇护者（asylum seeker）。所以对目前欧洲危机的一个更准确的表述应该是“寻求庇护者危机”。

但这个词不如“移民”或“难民”那般耳熟能详。而且，它暗示了有些人或许并不值得被庇护，他们可能是伪装成难民的移民，试图滥用难民系统和欧洲的善心。

 更深层次的问题是，你如何区别主动和被迫

“移民”和“难民”之所以并不完全对立是因为，即使国家移民政策试图区分被迫移民和主动移民，对移民者来说，这个界限也许是不存在的。

联合国教科文组织的官方网站指出，移民（与难民、寻求庇护者及其他被迫移民的人相对）是那些“主动选择何时离开、前往何地”的人。但寻求庇护的人实际上也是在作出选择。

当人们在违背意愿的情况下被强制带离母国时，他们不是寻求庇护者，他们被称为人口贩卖受害者。至于其他人——无论是为了逃避战乱、迫害还是贫穷——他们都出于远走他乡对自己更有利的考量。

没有人因为生活顺遂而离开母国。人道主义者和难民支持者引用英裔索马里诗人Warsan Shire的话来解释当下的危机.

你必须理解，

没人会把孩子放在船上，

除非比陆地安全的是海洋。

根据国际法，如果你是为了逃离物理危险——特别是基于迫害的物理危险——那就是被迫移民。如果你是为了逃离贫穷，即使已经威胁到你的健康，也是主动移民。

但许多人认为“海洋比陆地更安全”是因为他们不再相信在母国能够赚钱养家。他们离开战火纷飞、政治迫害不断的国家，只因为没有足够的钱来保护自己，或在冲突结束后重建家园。逃离叙利亚内战的人选择前往欧洲而非留在黎巴嫩，也许是因为欧洲能提供更好的条件养家糊口。

移民应当有一个统称，不对其动机是否合法妄加揣测

我们急需一个新的词汇，不再试图将移民分成不同种类。“移民”是现存的最宽泛的词——在理想世界里，你可以称一个人为移民而不去考虑原因。而在不完美的现实世界，“移民”逐渐开始有了这样一层潜在含义：这个人在他的祖国过得还可以，去其他国家只是因为想赚更多的钱（这个说法甚至不能准确定义那些严格意义上因经济原因移民的群体）。

那些像伦敦市长鲍里斯·约翰森（Boris Johnson）那样称当下的危机为“移民危机”的人常常有认知错误——他们忽略了那些人是从哪里来的，只是认定他们“年富力强”，所以来欧洲肯定是为了找工作。

而在另一方面，那些认为这是一场“难民危机”的人往往更能准确判断前往欧洲的人是谁、从哪里来。但这个词不适用于这个人群中的大多数人。而且，他们实际上是在鼓励区分“难民”和“移民”，忽略了所有移民的人都在作出选择，或多或少都是被迫的。

出处：http://www.jiemian.com/article/382931.html

自信一点，大家都是一种动物！

世界上每个人都是一个普通人。有一些人会对一些名人或是头衔很大的人胆怯。不要相信这个乱象。他们跟你一样，有着同样的疑虑、恐惧及希望。他们也要吃、喝、睡和像所有人 (跟你我一样也会放屁)。挑战强权，但是方式要圆滑，而且要有智慧。